Když překročíte práh českého domu, můžete pocítit teplo, známost a „přesně to pravé“. Ale pro někoho, kdo přijíždí ze zahraničí, mohou být některé zvyky, architektonické volby a domácí rutiny důvodem k údivu. Zaměřili jsme se na pět nejcharakterističtějších rysů českých domovů – těch, které se staly součástí národní „domácí identity“. Jakmile je poznáte, už se nikdy nebudete dívat na svou chodbu, boty nebo sbírku porcelánu stejným způsobem.
1. Teplota v místnosti je považována za něco posvátného
Teplota v českých domácnostech během chladnějších měsíců má téměř obřadní charakter. Díky tomu, že mnoho budov je vybaveno ústředním topením, si mnoho rodin zvyklo na „pokojovou teplotu“ v interiéru. Naopak v mnoha jiných zemích lidé akceptují, že pokud je venku chladněji, může být chladněji i uvnitř jejich domovů. Ale v českých bytech a domech se často očekává: útulnost, stálost, příjemné teplo.
Pokud tedy navštívíte španělský nebo francouzský domov a budete se cítit mírně překvapení nižší teplotou, možná budete s láskou vzpomínat na teploučko svého domova.
2. Oddělená toaleta a koupelna
Další charakteristický rys mnoha českých domácností: toaleta (WC) je často v samostatné malé místnosti, oddělené od koupelny. Najdete zde dvě kompaktní sousedící místnosti namísto jedné větší kombinované.
Zejména ve starších bytových domech nebo panelových bytech je toto uspořádání zcela standardní. Pro někoho ze země, kde jsou toaleta, sprcha a umyvadlo v jedné místnosti, to může vypadat podivně nebo dokonce neefektivně. Ale pro mnoho Čechů je to prostě to, na co jsou zvyklí – a z praktického hlediska to přidává trochu soukromí.
V novějších stavbách a moderních rekonstrukcích se tento trend začíná měnit: objevují se více integrované koupelny. Ale „WC oddělené od vany/sprchy“ je stále běžným prvkem v městských bytech a starších domech.
3. Rituál přezouvání se u dveří
Vstoupit do českého domu často znamená jeden jednoduchý, ale výmluvný úkon: sundat si venkovní boty a obout si domácí pantofle nebo chodit bos. I když to není zcela unikátní pro Českou republiku (některé jiné severoevropské země to také dělají), pro mnoho návštěvníků je to výjimečné.
Tiché očekávání, že si člověk „sundá boty“ a vstoupí do čistšího, uvolněnějšího vnitřního prostoru, může působit neobvykle. Mnoho francouzských, italských nebo britských domácností ani nenabízí pantofle, ale tady je to prakticky samozřejmost.
Tento zvyk má praktickou stránku (snižuje množství nečistot, vlhkosti a šíření venkovního špíny) a také symbolickou: v okamžiku, kdy si sundáte boty, přecházíte z veřejného do soukromého prostoru, z ulice do útočiště. Je to jeden z těch malých domácích rituálů, které tiše utvářejí atmosféru domova.
4. Chodba, která odděluje domov od vnějšího světa
V mnoha českých bytech a domech není vstupní hala (chodba) jen funkčním prostorem – je to téměř nárazníková zóna mezi vnějším chaosem a vaším vnitřním klidem. Necháváte tam kabát, deštník, boty; možná se zastavíte, abyste si sundali svrchní oblečení a mentálně přešli do „domácího režimu“.
V mnoha jiných zemích se vstupní dveře otevírají přímo do kuchyně nebo obývacího pokoje, aniž by mezi nimi byl velký prostor. Ale tady se tento přechodný prostor stal samostatným prvkem.
Ano, zabírá metry čtvereční, které by jinak mohly být využity jako obytný prostor. Ale mnoho Čechů ho miluje. Ta malá předsíň, ta vložka mezi ulicí a pohovkou, pomáhá vytvořit pocit domova.
5. Vystavený porcelán a sklo
Otevřete jakoukoli typickou českou obývací stěnu a často najdete jeden prvek: dekorativní porcelán, jemné sklo nebo dokonce malé skleněné figurky. Kdysi to bývalo součástí oslav zvláštních příležitostí (svátků, návštěv, promocí dětí), ale postupem času se to stalo běžným prvkem – i v domácnostech s modernější, jednodušší estetikou.
Myšlenka je taková: nejlepší věci si zaslouží být vystaveny. Ať už se jedná o broušenou skleněnou vázu, porcelánovou mísu nebo křišťálovou mísu s ovocem, tyto předměty odkazují na eleganci, tradici a určitý druh domácí sebeúcty.
V některých domácnostech zůstává tento trend stále velmi tradiční (pozlacené okraje, květinové vzory, rodinné dědictví). V jiných se vyvinul – elegantnější sklo a porcelán, minimalistické vystavení – ale podstata zůstává stejná.
Co to všechno vypovídá o „českém domově“? V souhrnu tyto rysy odrážejí více než jen praktickou volbu – poukazují na hlubší domácí kulturu, která si cení pohodlí, soukromí, přechody a estetickou kontinuitu.
Český domov není jen místo, kde žijete – je to prostor, do kterého přicházíte, který nabízí útočiště, který uchovává příběhy a zachycuje pocit identity. Když někdo ze zahraničí vstoupí do českého domu a (v tom nejlepším smyslu) se posmívá oddělené koupelně, chodbě, pantoflům, ve skutečnosti si všímá neviditelného kódu domácího života, kterého si my Češi opravdu umíme vážit.
ZDROJ: https://living.iprima.cz/bydleni-cesky-domov-specifika
ZDROJ obrázku:Autor/ka fotografie: Andrea Piacquadio: https://www.pexels.com/cs-cz/foto/761872/
