Mytí nádobí rozhodně nepatří k příliš oblíbeným činnostem. Přesto (anebo právě proto?) dřez míval v kuchyni vždy výsadní postavení. Díky myčce nádobí je sice tak trochu ztratil, ale oproti dřívější době plní dnešní dřez daleko více funkcí a je mnohem krásnější a estetičtější. V kuchyni se bez něj rozhodně neobejdeme. Nabídka dřezů na našem trhu je pak dokladem toho, že i u dřezů se stále více prosazují nové trendy. Současné dřezy jsou nejen odolné vůči teplotě, chemikáliím a mechanickému poškození, ale jsou i velmi dekorativní. Pěkný design a dobře vybraná barva dřezu do značné míry ovlivní celkový dojem z kuchyně.
Při výběru kuchyňského dřezu bychom si měli ujasnit, jak intenzivně a v jakém provozním režimu budeme dřez využívat. Pokud v kuchyni máme myčku nádobí, patrně nám bude stačit dřez menší, i když výrobci kuchyní k myčce stejně doporučují dvojdřez. Pokud myčku nádobí nemáme, dáme každopádně přednost dřezu co největšímu. Některé kusy nádobí nejsou pro mytí v myčce vhodné, určitě jí nesvěříme například vzácný porcelán nebo zvlášť křehké sklo, takové předměty je třeba mýt ve dřezu. Stejně tak i při samotném vaření často oplachujeme nádobí a různé kuchyňské pomůcky podle okamžité potřeby – a kde jinde, než ve dřezu? Někde také musíme omýt zeleninu, někam slít vodu z brambor či těstovin, omýt drobné předměty apod. Většina kuchyňských prací se tedy opravdu odehrává u dřezu, a to i v tom případě, když v kuchyni máme myčku nádobí.
Při výběru dřezu bychom měli brát v úvahu i to, že si dřez pořizujeme zpravidla na dobu patnácti či dvaceti let. Na kuchyňském dřezu bychom proto příliš šetřit neměli. Neměli bychom proto ani kupovat dřez, který je z tenkého kovu – neměl by být tenčí než 0,8 mm. Zároveň bychom si měli vybrat dřez s velkým průměrem odtokového otvoru. I když u nás ještě drtiče odpadků nejsou běžnou součástí kuchyní tak, jako je tomu třeba v Americe, zanedlouho tomu tak určitě bude. A pak by bylo třeba dřez vyměnit nebo odtokový otvor dodatečně zvětšit. Zbytečném komplikacím proto můžeme předejít rovnou. Drtič odpadků nám usnadní nejen přípravu jídel, ale především úklid, protože zbytky jídel můžeme vhazovat přímo do dřezu a ne do koše na odpadky, kde jsou velmi rychle zdrojem nepříjemného zápachu a lákadlem pro hmyz. Kvalitní dřezy jsou proto dnes vybaveny sítkovým odtokovým ventilem o průměru 115 mm, umožňujícím snadné napojení drtiče odpadků.
Tvarové kreace
Dřez si můžeme vybrat z mnoha variant – můžeme volit jednodřezy nebo dvoudřezy, které jsou stále více doporučovány, trojdřezy, rohové dřezy, dřezy s odkapávací plochou a s přepadem, nebo dřezy s menším doplňkovým dřezem na odkapání omytých potravin apod. Moderní kuchyňské dřezy se konstruují tak, aby byly nejen estetické, ale i dosti rozměrné a hluboké. Většina dřezů umožňuje pravou i levou orientaci a díky jejich vybavení a doplňkům má tudíž i více funkcí. Dnešní dřezy nejsou jen prostorem na mytí kuchyňského nádobí. V kombinaci s odkapávací plochou využitelnou i pro přípravu jídel, s nádobkou na odpad, umístěním výsuvné desky na krájení, nerezovým košem, dávkovačem saponáty apod. se stávají moderním a nepostradatelným prostorem pro přípravu jídel.
Do malé kuchyně už s ohledem na prostor volíme menší čtvercový nebo kruhový dřez bez odkapávače. Pokud se do malé kuchyně vejde myčka nádobí, malý dřez zcela postačí, ale optimální je jednodřez s odkapávací plochou, k jehož zabudování postačí skříňka široká jen 45 cm. Dobře se zde uplatní i dřez, který pokrývá dřevěné nebo skleněné prkénko na krájení, zasunuté v lištách. Manipulace s ním je velmi bezpečná, snadná a hygienická. Posouvací prkénko rozšíří pracovní plochu, které v malé kuchyni nemáme nikdy nazbyt.
Ve větších kuchyních je odkapávač vždy výhodou. Řešením je i drátěný košík, který můžeme využít nejen k mytí ovoce a zeleniny, ale i vložit jej s umytým nádobím zpět do dřezu. Jako odkapávač může sloužit i speciální skříňka vybavená drátěným programem, která nemá dno a je umístěná nad dřezem. Běžná je i kombinace různých materiálů. Například granitový dřez může být doplněn odkapávací plochou z nerezu apod.
V kuchyňských linkách do tvaru U nebo L si můžeme dovolit nejen dvojdřez, odkapávač, ale i trojdřez a řadu dalších kombinací. Oceníme například kombinované dvojité nebo trojité dřezy s minidřezem – s jakýmsi zabudovaným cedníkem, protože v nich můžeme zeleninu nejen omýt, nechat odkapat, ale i nakrájet a ušetřit si tak práci s mytím potřebného nádobí. Snad nejdokonalejší je dvojdřez vylisovaný spolu s pracovní deskou, takže tvoří její součást a vznikne tak nepřerušená, zcela hygienická plocha bez jediné spáry. Jde především o výrobky z Corianu, HI-MACSu, Kerrocku či Staronu.
Kromě obdélníkových a kulatých dřezů se vyrábějí například dřezy, které jsou kombinací půlkruhu a menšího čtverce s kulatými rohy, nebo kombinací dvou oválných dřezů vedle sebe. V prodejně ale můžeme narazit také na dřezy rozmanitých elipsovitých tvarů s paprskovitě drážkovanou odkapávací plochou. Liší se i velikostí a hloubkou. Právě hloubka dřezu je velice důležitá. Většina levnějších dřezů má totiž nedostatečnou hloubku. Má-li dřez dobře plnit svou funkci, aby voda nestříkala na okolní linku a na podlahu, měla by jeho hloubka být 19 až 25 centimetrů.
Z praktického hlediska není ani tak důležitý tvar dřezu jako délka jeho úhlopříčky. Tuto charakteristiku ocení zejména ten, kdo často vaří a peče a potřebuje pohodlně umýt plech nebo velkou pánev, což je v malém kruhovém dřezu dost obtížné. Práci a úklid nám usnadní dřez se zvýšeným okrajem kolem odkapní plochy, protože nám voda nepřeteče na pracovní desku.
Vybrat si můžeme z mnoha druhů dřezových souprav. Za standardní můžeme považovat jednodřezovou soupravu s odkapávačem, ale k dostání je i jednodřez se dvěma odkapávači. U stěny mají soklík a po stranách lehce zvýšený okraj, aby voda nezatékala a nepřetékala na kuchyňskou linku. Nebezpečí zatékání vody zmenšují zápustné dřezy a odkapávače, které se zapouštějí 50 až 60 mm pod úroveň povrchu pracovní desky. Bývají většinou z nerezové oceli, ale mohou být i smaltované, keramické nebo z umělých různobarevných materiálů.
Variantou čtvercových zápustných dřezů jsou zápustné soupravy s kulatými dřezy. Jeden kulatý dřez je hluboký a je určen k mytí nádobí, druhý, mělčí, k omývání zeleniny, ale dá se využít i jako odkapávač. Dřez může být doplněn drtičem odpadků i víkem, které rozšiřuje pracovní plochu. Variantou jsou pak oddělené kulaté dřezy, které se zapouštějí do již připravených výřezů v pracovní desce, stejně jako oddělené čtvercové dřezy. Originální tvar mají trojboké dřezy, které jsou k dostání i v kombinaci velkého hlubokého a polovičního mělkého dřezu.
Design současných dřezů je plně v souladu s módními trendy, takže v nabídce jsou dřezy, které mají oblé i hranaté tvary. Některé dřezy zcela splývají s kuchyňskou pracovní deskou, s níž ladí co do barvy i použitého materiálu. Nebo mohou mít kontrastní barvu, takže naopak vynikají. Výjimkou nejsou ani dřezy, které působí velmi futuristicky. Z hlediska designu jsou nejvýhodnější kompozitní, granitové dřezy, protože technologie lití dovoluje vytvářet tvary a křivky, což tažení plechu neumožňuje.
Tvarově se preferují nejen dvoudřezy, ale také dřezy objemné, hluboké a většinou hranaté. Oblíbené jsou i rohové varianty, které jsou vzhledově velmi efektní a dobře využívají daný prostor. Dřezy, které mají poněkud výjimečný tvar, jsou zapuštěny přes roh kuchyňské linky. Jejich střední část slouží k umývání nádobí, menší části jsou určeny pro opláchnutí a odkapávání vody. Otočné rameno vodovodní baterie musí být tak dlouhé, aby voda mohla téci do všech tří částí dřezu. Rohové dřezy mají však i své nevýhody. Pro jejich instalaci je potřebná skříňka, jejíž hrany budou dlouhé 90 nebo 105 cm a při mytí nádobí se do prostoru vejde jen jedna osoba. Protože mytí nádobí, masa a čištění zeleniny věnujeme zhruba dvě třetiny času stráveného v kuchyni, necháme zabudovat dřez do linky nejlépe v místě dobře osvětleném, například pod oknem. I to však má své nevýhody, především tam, kde je okenní parapet příliš nízko a vodovodní baterie by mohla bránit otevírání okna. Právě prostorový konflikt mezi armaturou a rámem okna bývá velmi častou chybou při návrhu kuchyně. Někteří výrobci však nabízejí pohyblivá a skládací ramínka armatur, takže i tento problém, pokud k němu dojde, lze řešit.
Doplňky rozšiřují možnosti
Dřezy bývají vybaveny již zmíněnou děrovanou plochou nebo košem na odkapávání nádobí a zeleniny, případně mělkým odkládacím krytem, ale často i posuvným prkénkem na krájení potravin. Moderní dřez slouží i jako pracovní plocha a bývá vybaven nerezovými doplňky, jako je struhadlo, cedník, děrované misky, odkapávač či již zmíněné prkénko. Ty zapadnou do drážek na dřezu, takže jsou pak stabilní, při práci neujíždějí a jsou vždy po ruce. Součástí dřezu mohou být i vestavné dávkovače, které naplníme saponátem. Ušetříme tak místo na pracovní ploše, kde by stály nejrůznější přípravky. Neestetické plastové lahve se saponáty z linky proto mohou zmizet.
V souladu s tím, že se dnes preferují objemné kuchyňské dřezy, nejsou výjimkou ani samostatná mycí centra, která jsou dokonale vybavená všemi doplňky – krájecím prkénkem, nádobkou na mytí zeleniny, košíkem na nádobí, různými odkládacími plochami, drtičem odpadků apod. Tato mycí centra bývají umístěna samostatně ve volném prostoru jako mycí ostrovy.
Důležitým příslušenstvím dřezu je zápachová uzávěrka, neboli sifon, jehož pomocí se dřez napojuje na kanalizaci. Typové sifony bývají vybaveny odbočkou pro připojení myčky. Pokud má být v kuchyni ještě i pračka, je třeba pořídit speciální sifon, který má průměr závitu odpovídající standardní odtokové hadici pračky. Kvalitní kuchyňský dřez by měl být vybaven i bezpečnostním přepadem.
Pro větší pohodlí a likvidaci kuchyňského odpadu se na trhu nabízejí různé druhy sortérů. Jde o speciální odpadkové koše, které vyhovují požadavkům na třídění odpadu a pomáhají udržovat čistotu. Jsou umístěny v dolní části kuchyňské linky, vybaveny kvalitními výsuvy s tichým chodem a jsou kryty víkem, které zabraňuje šíření pachu. Skládají se z několika plastových košů – na organický odpad, jako jsou zbytky jídel, ovoce a zeleniny, a na odpad anorganický, jako jsou plastové lahve, sklo apod.
Z hlediska ergonomie je důležitá výška dřezu. Jeho horní okraj by měl být ve výšce 90 cm (pro osoby do 160 cm) až 98 cm (pro osoby do 172 cm), pro vyšší osoby až 106 cm! Jiným pomocným hlediskem pro optimální výšku dřezu je, že by měl být umístěn mírně nad pasem, zhruba 5 cm pod úrovní ohnuté ruky. Instalovat dřez do potřebné výšky lze jednoduše – řešením je doplnění soklu potřebné výšky pod skříňku. K dostání jsou i dřezy zápustné, samonosné, nad deskou nebo pod deskou.
Při výběru kuchyňského dřezu bychom měli pamatovat i na jeho údržbu. Smaltované a plastové dřezy se sice zdánlivě snadno udržují, mnohdy však často dochází k jejich poškození. Nerezové dřezy jsou sice trvanlivější, ale i ty ztratí během času svůj krásný lesk. Pokud má takový dřez vydržet dlouho, nesmí se čistit pískem. Z hlediska údržby je výhodnější nelesklý profilovaný nerez dřez, který si opravdu dlouho zachovává neporušený vzhled. Jeho nevýhodou je však vyšší cena a náročnější čištění. Z hlediska údržby jsou nejvýhodnější kompozitní, granitové dřezy, které se mohou čistit všemi kuchyňskými čisticími přípravky, vždy se ale pro jistotu vždy vyvarujeme písku, aby se přece jen ostrými písky nepoškodily.
Materiály
Při výběru kuchyňského dřezu můžeme vybírat z různých druhů materiálů, přičemž v nabídce modelů nalezneme pokaždé jiné vlastnosti, jiný vzhled, jiné nároky na údržbu, a pochopitelně i jinou cenu. Každý dřez má své klady i zápory. Dříve se používal převážně bílý smaltovaný dřez, ale i dřez mosazný, který se dnes vyskytuje téměř výjimečně. Své místo najde určitě v rustikální kuchyni – do ní se dobře hodí, zejména pokud je doplněn armaturami ve stylu retro. Smaltované dřezy, které v domácnostech převažovaly, jsou sice cenově velmi dostupné, ale mají velkou nevýhodu: jejich povrchová úprava se snadno poškodí tak, že smalt při nárazu odprýskne. Navíc se snadno zabarvují od kávy, čaje a dalších potravin běžně používaných v kuchyni.
Bílé smaltované dřezy proto už dnes v mnoha domácnostech nahradily dřezy nerezové, které jsou velmi odolné vůči vodě, mastnotám, vysokým teplotám, kyselinám i louhům, protože nemají póry. Splňují nejnáročnější hygienická hlediska, nekorodují a udržují si vysokou kvalitu bez náročné údržby, ať už se jedná o hladký přírodní nerezový, kartáčovaný nebo profilovaný povrch. Při nešetrném zacházení však hrozí riziko vzniku drobných deformací a malému poškrábání se obvykle časem nevyhneme. Určitou nevýhodou nerezových dřezů je i nutnost jejich neustálého čištění. Kapky vody totiž zanechávají skvrny a dřez je třeba vyleštit. Tento problém však výrobci vyřešili dřezem s takzvanou textilní či lněnou strukturou, který je na dotek jemně vroubkovaný, nejsou na něm vidět skvrny a navíc je odolnější proti oděru. Nerezové dřezy jsou i dosti hlučné, což jejich výrobci řeší instalací tlumiče vibrací na spodní části dřezu. Kovový dřez by měl být také chráněn před elektrickým proudem, takže by měl být uzemněn.
Vhodným materiálem pro výrobu kuchyňských dřezů je i glazovaná keramika. Její výhodou je široká škála barev, stálobarevnost a odolnost proti mechanickému poškození. Keramické dřezy jsou pevné a odolné, snadno se udržují a pokud chceme kuchyni barevně doladit ostrými barvami, například ostře žlutou, zelenou, nebo modrou, je volba tohoto materiálu zcela na místě. Na trhu přetrvávají i dřezy plastové, jejichž výhodou je rovněž barevnost, ale nevýhodou snadné mechanické poškození.
Požadavkům současné doby plně odpovídají moderní dřezy kompozitní, granitové, které se zejména v Americe a v západní Evropě těší velké oblibě. Od nerezových dřezů se liší elegantním vzhledem a výbornými estetickými vlastnostmi. Vynikají však i dalšími přednostmi. Jsou tvrdé, tvrdší než přírodní kámen, trvanlivé, odolné vůči chemikáliím a vysokým teplotám (trvale do 180 °C, krátkodobě až do 280 °C), jsou neporézní a mají téměř neomezenou životnost. Homogenita materiálu zaručuje, že se dřez nemůže snadno poškrábat. Ale i kdyby se přece jen dřez poškrábal, je všude stejný materiál jako na povrchu. Tyto dřezy jsou velmi hygienické, už proto, že nemají spáry ani póry. Na údržbu postačí běžné čisticí prostředky, a to i na odstranění stop po působení barvicích látek, které jsou obsaženy v čaji, kávě, rajčatovém protlaku, víně apod.
Při výběru kompozitních dřezů bychom si však měli dávat pozor na napodobeniny různých granitů. Měli bychom se zajímat o specifikaci obsahu kameniva v materiálu, o obsah použitého pojiva a o to, zda je materiál v celé šířce homogenní. Kompozitní dřezy by měly obsahovat nejméně 70 % kameniva, 15 % akrylátu a 5 až 10 % keramických barviv. Na trhu se vyskytují i dřezy, kde je poměr granitu a akrylátů mnohem vyrovnanější. Jejich cena je sice nižší a díky konečné úpravě je jejich povrch také neporézní, ale mohou se lehčeji poškodit a musíme na ně být mnohem opatrnější.
Mezi syntetické materiály patří i kombinace přírodní drcené žuly a akrylu (Flagranit, Cristalite) s velmi dobrými užitnými i vzhledovými vlastnostmi, obdobně pak i kombinace křemene a akrylu. Pod názvem Technistone jsou na trhu například dřezy, na jejichž výrobu se používá z více než 90 % drcený přírodní kámen, žula a písky. Pomocí tlaku, vibrací a pojiv vzniká materiál, který je pevnější než přírodní kámen. Pokrokovou technologií jsou vyráběny i dřezy s označením SMC, což je vlastně směs keramických materiálů vzniklá slisováním při vysokém tlaku a vysokých teplotách, přičemž polyesterová báze je vyztužena skleněnými vlákny.
Protože dřez je vlastně součástí kuchyňské pracovní plochy, je vhodné, aby s ní ladil barevně i co do použitého materiálu. Kompozitní granitové dřezy z různých syntetických materiálů – ať už je to Corian, HI-MACS, Kerrock, Silgranit či jiné – jsou odolné, velmi hygienické, umožňují spojení beze spár, takže dřez může plynule přecházet v pracovní desku. Jde o materiál, který je pevný, ale tvárný, dá se snadno opracovávat, má antibakteriální povrch a na dotek je velmi příjemný. Zatímco barva nerezových dřezů je prakticky stejná (kovový lesk v malých obměnách podle světelných podmínek a povrchové úpravy), u kompozitních granitových dřezů je charakteristický velký výběr barevnosti. Barvu dřezu proto není problém sladit nejen s kuchyňskou pracovní deskou, ale i s celkovým designem kuchyně.
Na našem trhu se mezi prvními reprezentanty tohoto druhu jako směs přírodních materiálů a akrylického polymeru objevila hmota s obchodním názvem Corian. I když je životnost tohoto materiálu téměř neomezená, jeho nevýhodou je vysoká cena. Konkurence na sebe nenechala dlouho čekat – na trhu se v roce 2003 objevil HI-MACS, který se svým složením Corianu blíží. Je vyroben na bázi bauxitu a polymetylmetakrylátu chemicky a tepelně řízeným procesem a má více než srovnatelné vlastnosti s Corianem. Jde o kompaktní materiál a jeho výhodou je i to, že na desce z HI-MACSu můžeme i krájet potraviny. Obdobně kompaktním materiálem je Kerrock, který se spojuje lepením a broušením, ale nenabízí tak širokou škálu barev jako Corian a HI-MACS. Oblíbeným materiálem pro výrobu kuchyňských dřezů je také Cristalite, materiál složený ze 70 až 80 % lisované krystalické žuly a 5 % keramických barviv pojených asi 15 % akrylu. Tato hmota nabízí snad nejširší barevnou škálu výrobků.
Zdroj foto: Pexels
